Cukr

Stále se hledáme a nacházíme. Zjišťujeme čeho jsme a čeho nejsme schopni, co chceme a co nechceme, co potřebujeme a co nepotřebujeme. Často býváme překvapeni..
Co chci já je mi záhadou, avšak pár věcí jsem si ujasnila...
Stačí mi být ta průměrná, nemam potřebu se honit za vysněným cílem (který beztak nemam).. Jsem a budu rozmazlená, když jsem včera mluvila s Mírou, došlo mi jak šťastnej ten život vlastně mam. Ale bejvá to pravidlem, že vždycky chceme víc než máme, takže si myslim že je přirozený bejt nespokojený...
Nemam pevnou vůli a špatně odolávam lidem. Moje slabost.
Včera jsme byli po dlouhý době zas všichni (ne uplně..:C ) venku. Utábořili sme se v lese se 2ma spacákama a několika lahváčema. Pohodička.. A pak se to zvrtlo. Věřte či ne, nejlepší bonboniéra je kostkový cukr a výborná terapie je házení mobilem po lidech. Jsem slabá a tak jsem všechno zas přešla, ale uvnitř mě se něco dusí, už mě totiž přešla ta zamilovanost, ačkoliv jeho očím stále neodolam, a jeho úsměv a smích mě stále odzbrojujou...
A venku je nádherně a já nebudu zase doma. Zase se přídu jen najíst a vyspat, kouknout se na internet a vypadnu.
Protože máme lítací počasí.. A stěny mi brání v rozletu..