End

Na endlich.
Hodně se mi ulevilo, spadl mi těžký kámen ze srdce.
Včera jsem si uvědomila že nemůžu vést normální vztah, potřebuju svobodu jenž se mi nedostávalo, ačkoliv jsme spolu byli maximálně 5 hodin denně. Včera jsme totiž byly konečně někde s holkama, konkrétně v pizzerce, daly si pizzy a ragú, a já ani nedojedla svou porci a uvědomila jsem si že musím jet dřívjěším autobusem protože máme schůzku. Jistě, dala by se posunout či zrušit, ale už jsem vyděla ty obličeje. Tak sem to tam nechala a svyžnou chůzí se vydala na zastávku, autobus jsem stihla jen tak tak.
Po večerech měl depky a já mu to i věřim. A já na to nemam trpělivost, nesnášim když semnou lidi nejednají narovinu. Tak jsme navrhla konec a nějak jsme se dopracovali k tomu že to fakt zkončíme. A najednou se cítím volná a doufám že na mě nedopadne ten splín. Přecejenom, tvrdit po tejdnu někomu že ho milujete, to nemůže bejt pravda, a ačkoliv to bylo oboustraný, byl to oboustranej konec. Dneska ráno jsem pipince řekla že pokud to neukončí on, ukončim to já. A je mi hezky.
Zítra bysme to měli zapít v hospůdce, doufam že to všechno klapne, nerada bych aby to dopadlo z kámoše→kluk→ex→nepřítel... Beru to jako malou epizodku se spooooustou zkušeností již ne nevinné slečny a již dávno ne nevinného punkera. Každopádně, jak to řeknu mamce? Asi mi jednu flákne..