Za nekonečenem

Kam se poděl můj zbytek zdravého rozumu? Co jsem to v pátek provedla??
Ano, za chyby se platí, a nejenom že za svoje chyby budu bita já, ale ani moje okolí nedopadlo nějak slavně. Ubližovat lidem, hm, v tom jsem přebornice, borka.
To, z čeho jsem měla ve čtvrtek takovou radost je pryč, ono to vlastně vypršelo už v pátek když sem ho viděla, po několikátým pivku. On to chtěl vrátit a já mu tam oblízala snad všechny kámoše, hrála si i s nim a totálně se střískala. Nevim jestli jsem ráda že je to zpátky, nebo ráda nejsem...
Hodně mě ten pátek poznamenal. Nějak sem se začala vracet v čase. Do mojí nezkažený, naprosto nevinný gymplácký éry. Už je to nějakej ten rok co sem zakžené, nevychované, drzé dítko, věčně odporující svím rodičům. Možná že to tak vidí, nemam ten pocit.. Nejsem to dítě co nedosáhne na bonbóny, jsem to dítě co je ztracený ve svým chaotickým životě, je šťastný a nešťastný zároveň, dítě co se stále hledá a chvilkově nachází..
Každopádně již budu hodná. Nemam v plánu opakovat ten pátek. Já... Utápěla sem žal v alkoholu. Nikdy to nedopadne dobře. Nikdy, to bych už ale měla vědět, stalo se to už tolikrát, ikdyž ne takhle.. Tak jsem to nechtěla. Promiň Míro.