Dračice.

Milí přátelé, LP hlásí comeback. Je zpět v internetovém světě, ikdyž tu nebude teď asi trávit moc času.
Cítila jsem vibrace, koukla jsem se na hodiny, 8:29, nemohl to být budík, ten byl nařízenej na 11:00. Zvedla jsem hovor a chvilku bylo ticho. "Oduško, miláčku, prosimtě musíš mi říct co Šárka včera měla" slyšela jsem panickej hlas z druhý strany telefonu a proběhl mnou strach. Strach o ni i o mě, vedle mohli spát naši. Vyndala jsem si rovnátka. "Oduš, musíš mi to říct, leží v plzni a má otravu!" Křičel na mě ženský hlas, ale né nepřátelsky.. "No, nic.. jenom půlku krabičáku" Odpověděla sem, že radši ponesu následky za to že sem si zas dávala do nosu, než za otrávenou Šárku. "A trávu nebo něco.. kolik měla cigaret?". Nevim, já jí nhelídala, měla jsem hodně napilno, hlídala jsem sama sebe, abych se udržela a nesvlíkla ho tam. "Ne, neměla, jenom pár cigaret, asi dvě." Přemejšlela sem co včera Šárka dělala. Vim uplně přesně co včera dělal Vojta, ale co dělala Šárka mi trochu uníká, bylo klidně možný že tam u peti do sebe ještě něco naklopila, když jí máma vyhrožovala po telefonu pasťákem. "Děkuju moc Ody, já ti zavolam až budu něco vědět" "Jo, nebojte, naschle". Začala sem sa klepat. Momentálně doufam že si ze mě někdo vystřelil a ona doma ještě spí. Rdši budu za debila než za tu, co někomu ožírá dítě. Ale jedno vim jistě. Když jsme šly domu, byla kompletně střízlivá, ale naštvaná. Nedvila bych se kdyby ještě vychlastala něco doma..