Je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná...

Už v tom mam ve všem zase chaos.
Už nebudu kouřit, slibuju. Už nebudu pít tvrdej alkohol, slibuju.
A jak se znam, zase to všechno porušim si, opiju se a zapálim si nejdřív jednu, potom druhou, potom třetí...
Na dlani jednu z tvých řas, do tmy se koukám.....
Mam spokojenej vztah trvající až neuvěřitelně dlouho. Je mi v něm krásně, ale.. Sedim v lavici a koukam na jinýho, a toužim po něm víc než po tom mím.. Toužim a představuju si, dokonale mě omamuje. A ke všemu ten pocit že chce i on.. Zaplést se s nim a zničit si tak vztah s člověkem kterýho miluju, to mi neni podobný, přesto na to myslim každým krokem. Co by se stalo kdybych ujela.. Litovala bych... Vydrží ta moje touha do školního výletu, měsíc...? Snad, pak bude všechno jinak.. Přecejenom, spát s člověkem ze třídy neni zas tak dobrej nápad. Neni to vůbec dobrej nápad.. Ale já chci. Moc.. Stydim se za svou černou duši a své poblázněné city, omlouvam se a omluvim se i jemu, pokud to nezvládnu.. Ale myslim si že pro některý věci omluvy není...
Chtěl jsem to ráno, kdy naposled snídal jsem s tebou,
ti říct, že už ti nezavolám,
pro jednu pitomou holku, pro pár nocí touhy
podved jsem všechno, o čem doma si sníš,
teď je mi to líto......